2. Etapa: San Damiano – Barge

Třetí etapa snad už konečně naznačila, co to je Ironbike – totální masakr. Pevně věřím, že už nic horšího nepřijde, ikdyž…

Myslím, že hodně lidí si dnes prásklo několik osobáků. Já například nikdy nebyl na výletě 9,5h, nikdy jsem nebyl na kole ve 3000m, nikdy jsem neměl průměrnou pod 10km/h,…

Všichni neznalí dnes zkrátka neskutečně trpěli. Nejhezčím byl v podstatě první kopec, protože byl “o cyklistice” – tlačilo se asi jen 10min. Svezli nás pod něj 50min autobusem, ale pak to začalo. Od startu sklon cca 12-14%, poměrně jednoduchý terén, nahoře trochu nošení, čas na vrcholu 2:05h, tuším, že 13. celkově. Zvrchu překrásný výhledy, bohužel nebylo na ně moc času. Sjezdík opět tradiční, z vrcholu za sedlem, ve smyku, většina lidí si musela zastavit a odpočinout, vyklepat ruce.

Druhý kopec se od začátku tlačilo a nosilo. Bohužel téměř až nahoru (700m převýšení). Nahoře jsme se prošli i po sněhu, vrchol 2600m. Tady jsme mrknul na computer a zjistil průměr 8km/h!!! Sjezd tradiční..

Třetí kopec opět od začátku po svých, druhá půlka už se dala na hranici jet, ovšem s častým sesedáním. Vrchol 2700m a už jsme překročili pátou hodinu. Dolů sjezd už snad nebyl ani tradiční, prostě vysokohorská turistika, už snad chyběl jen sedák.

Když chyběl ještě 10km dojezd do konce měřeného úseku a člověk by čekal něco “normálního”, tak toho se samozřejmě nedočkal. Vedli nás opět tím nejtěžším, co v okolí bylo.. Měřených 70km dal vítěz Foja průměrem 12,5km/h !!! Tím to ovšem nekončilo, zbývalo ještě 50km jako přejezd do cíle s jedním kopcem přes 800m převýšení. K tomu cílový sjezd 20km po obrovských balvanech, který vám v té rychlosti vyklepali poslední zbytky sil, to všechno po 9h na kole (nebo spíš s kolem). Nižší limit 9h stihli jen nejlepší čtyři, zbytek už sbíral bodíky. Kdo nestihl 13h limit, chytil jich rovných 10 000, v přepočtu téměř 3h.

Etapu vyhrál Foja, který za to vzal v podstatě od startu, Trunda už je zase ve formě, přijel totiž kousek za ním, Šibal uvisel Venturovi.. Zbytek našich dopadl jak sedláci u Chlumce. Nikdo z nás prostě není zvyklej nosit kolo v místech, kde chodí turisti v pohorkách a s hůlkama v ruce. Nejsme z toho zatím ani moc nadšení, protože včerejší etapa opravdu o cyklistice moc nebyla. Přesto ta krajina nahoře, ta atmosféra závodu, ten organizační chaos, to je nádhera.

Průběžné pořadí: 1. Foja, 2. Trunda, 4. Šibal, 15. Novota, 19. Vokoun, 22. Bílek, 26. Václavík, 32. Pastrnek, 43. Krejčík, 44. Ševěček, 71. Veselý, 81. Hrubý….

Zítra nás čeká znovu kolem 7h.

3. Etapa: Barge – Torre Pellice

Dnešní etapa zas trochu potěšila cyklisty, kamzíci si musí počkat na zítra  Bohužel českým barvám dnes nepřálo.

Etapa na 100km začínala měřeným, cca. hodinovým XC. Jak jinak, než masakr na “důchodce” nahoru asi 4km a další tři pak za sedlem dolů, nicméně vyjímečně téměř vše jetelné. První průšvih dnes bylo odstoupení Foji, který si v XC znovu narazil koleno a musel nastoupit na dovolenou. Jediná výhoda toho je, že teď máme parádního bafíka na trati.

Po úvodní eRZetě jsme nekonečných 50km přejížděli k té druhé. Samozřejmě přes jeden velký kopec (1400 výškových) a tři další menší. Druhá RZ začínala “až” v půlce posledního kopce, avšem dostat se na start měřeného úseku znamenalo přesně 6km po asfaltce s průměrným sklonem přes 20%, takže hodinka rychlostí chůze 

Měřených pak bylo asi 600 výškových nahoru a 1100 dolů, sjezd byl opět poměrně masakr, ovšem vesměs se dalo jet. Dojezd pak už pohodlných 20km jen dolů do kempu.

Pro lidi z druhé desítky to byl dnes opět devítihodinový “výlet”, takže návrat kolem 18h večerní a člověk pak má poměrně naspěch, aby stihl sprchu, jídlo, postavit stan, připravit kolo na druhý den a třeba i zajít na masáž.

Na první měřený úsek (XC) sázela většina našich, protože tato RZ byla hodnocena jako “double koeficienti”. Většině z nás se ráno dařilo, o to větší zklamání pak bylo, když nám u večeře řekli, že se tato RZ ruší a nebude se počítat. Nikdo neví proč. Moc slušných slov slyšet nebylo, ale to přesně jen dokazuje způsob organizování Ironbiku. Tady nikdy nevíte, na čem jste.

Po dnešku celkově: 1. Trunda, 3. Šibal, 15. Hany (Novoťák), 21. Bílek, 23. Vokoun, 24. Václavík, 29. Pastrnek, 44. Ševěček, 48. Krejčík, 62. Hrubý, 91. Veselý.

Je patrné, že když se na kole šlape a příliš se netlačí, tak se posouváme výsledkovkou nahoru.

4. Torre Pellice – Pramollo

Pořadatelé se po dvou brutálních, pro závodníky 9ti hodinových etapách (pro turisty do tmy ), rozhodli dnešní etapu trochu zkrátit a “zlehčit”. Bohužel se jim to moc nepovedlo, vždyť 60km jsme jeli (lépe řečeno šli) znovu cca 7-8h.

Šibal mi konečně dovolil nadávat, tak malinko poodhalím pravou tvář Ironbiku.

Ironbike je extrémní závod na naprosto nesmyslných tratích, zpravidla nesouvisejících s cyklistikou, potažmo s bicyklem. Toť definice! To, že se šplháme do výšin, že občas pozvednem vlastního oře a na zádech přenesem přes sněhovou plotnu, že to budou dlouhý dny, jsme asi čekali, ale zatím každá etapa nás něčím zaskočí, lépe řečeno popraví. Foja včera vykřl: “jsem tu už poněkolikátý, ale přijde mi, že to rok od roku dělaj nepochopitelně těžší a těžší”. Dnešek byl toho opět důkazem. První RZ poměrně jezdivá, když nepočítám hodinu na “kašpárka” po šutrech, tak dolů nezvykle pohodlný sjezd. Přejezd asi 6km na druhou RZ taky v pohodě. Za dvě hodiny 30km a vše naznačovalo, že na oběd jsme v kempu 

Bohužel druhých 30km jsem já osobně doslova překonal za 6h, tedy průměrná 5km/h !!! Velký vliv mělo, že mi v půlce dvouhodinového kopce dost významně “škráblo” a musel jsem zvolit úsporné tempo = zastavit, posadit, najíst, napít, 10min ležet a pak pozvolna pokračovat dál. Nicméně po hodině už jsem byl zase ready. Ovšem poslední hodinu tohoto kopce Colle Chiot del Cavallo se poctivě šlapalo po svých, s kolem zatím vedle sebe. Vrchol byl zpestřen stádem krav a volů (a teď zatím nemyslím organizátory Ironbiku), kteří zrovna nevypadali, že by chtěli uhnout ze singltracku, což byla jediná možná cesta nad obrovskou strží. Po svých se šlo poměrně dlouho i dolů, což už cyklistu zamrzí, tady ale nepřekvapí. Druhý kopec začal pozvolně na “kašpárka”, ale postupně přešel v nekonečné tlačení a nošení kol v dosti nekomfortním terénu, ke všemu s pletoucími se turisty s holemi (co tam dělali?). Pod vrcholem poměrně bohatý Bufet, kde nám paní řekla, že ještě nějakých 20min tlačit budem. Nemyslím si, že znala správnou cestu Singltrack pokračoval ještě asi hodinu, nedalo se ani tlačit, ani nosit, sotva jít. Každopádně kolo tam bylo tak nějak navíc. Naštěstí jsme vešli do mraků, takže nebylo vidět, kam ještě budem stoupat. Když už se člověk ocitl nahoře (v té mlze o tom nevěděl), tak zase tlačil dolů, znovu poměrně dlouho. Následoval brutální sjezdík, kdy se často slézalo, ruce už neudržely řidítka. Spadlo se do cílového města, leč sjezd za sedlem pokračoval, víceméně chodecky, pak zpátky nahoru, opět vesměs chodecky. Sečteno podtrženo, dnes jsme se na kole příliš nesvezli, sotva půlku trati. Po příjezdu do kempu jsem jen pozoroval všechny ty nas…ý obličeje unavených závodníků. Někteří už po dnešku pokračovat nebudou – nechtějí.

Zkrátka vzkaz pro všechny manželky cyklistů: Chcete, aby Váš manžel skončil s cyklistikou? Zaplaťte mu startovné na Ironbiku!

Na druhou stranu, abychom dnes nebyli jen negativní, kdo si libuje v sadomasochismu a nevadí mu “občasné” nošení kola, tak vyražte na IB. Véna Hornych tady nesporně studoval Vyšší sadomasocistickou, ovšem rozhodně nedostudoval 

Ještě něco málo k výsledkům, který ale nejsou po dnešku už tak důležitý, protože většinu z nás po těch zejména organizačních zmatcích ve výsledcích už přiliš nebaví “závodit”. Když se téměř po každé etapě mění koeficienty eRZet, případně se celé RZ ruší, tak to nikoho nemotivuje. Snad jen, že Šibal dnes 3x defektil, přesto zůstal třetí. Trunda defektil jednou a přišel o dres lídra, pro něj to bude ještě boj. Zítra nás čeká spousta atrakcí na trati, start je totiž v 6:30 a limit na etapu 15h.

Ironbike ale není klasickým etapovým závodem. Nestartuje se hromadně a neměří se celá trať. Závodí se ve stylu automobilové rally, ve stylu eRZet. Každý den zpravidla dva měřené úseky dlouhé 2 – 3h, mezi nimi neměřený přejezd. Především se ale celá etapa jede jako časovka jednotlivců. Ironbike je opravdu tak trochu jiný závod.

Na letošní ročník se vydalo hned 11 čechů. Mezi nejzkušenější a zároveň mezi favority závodu lze zařadit rozhodně Ondřeje “Foju” Fojtíka (Auto Volvo Hase) a Tomáše “Trundu” Trunschku (Caffe Nannini). Dále myslím netřeba představovat. Několikanásobným vítězem závodu a velezkušeným etapovým jezdcem je Radek “Šibal” Šíbl (Bikezone.cz/MRX) z Holešova. Ten se o celou výpravu tradičně oddaně stará

Dále pak telegraficky informace o dalších českých dobrodruzích:

Jméno: Jan Václavík
Bydliště: Plzeň
Team: Kelly´s Bikeranch team
Věk: 23let
Účast na IB v minulosti: letos poprvé
Ambice pro letošní rok: poznat vlastní hranice
Jiná zkušenost etapáky: Beskidy MTB trophy 2010

Jméno: Jan Novota
Nick: Hany
Bydliště: Varnsdorf
Team: Fun Bike Team Ústí nad Labem
Věk: 28let
Účast na IB v minulosti: letos poprvé
Ambice pro letošní rok: přežít !!!
Jiná zkušenost s etapáky: Mad East 2010

Jméno: Jan Vokoun
Bydliště: Rudná u Prahy
Team: KL sport Most
Věk: 35let
Účast na IB v minulosti: ještě nikdy
Ambice pro letošní rok: obava , že to nedám nejsou, tajné přání je do 10 celkově, ale hlavně si užít bika . Hlavně aby vše fungovalo, kolo , zdraví a aby z toho měli všichni dobrej pocit, že dokázali to co jen málo lidí, co se tomuto sportu věnují.

Jiná zkušenost s etapáky: Beskidi Trophy, Alpen Tour

Jméno: Ondřej Krejčík
Bydliště: Plzeň
Team: Bi Esse CZ
Věk: 38let
Účast na IB: Poprvé
Ambice pro letošek: Přežít a pokud možno dojet
Zkušenosti s etapáky: Beskidy MTB Trophy 2010

Jméno: Jan Ševeček
Nick: Ševa
Bydliště: Vizovice
Team: Vizovické Střely
Věk: 24let
Účast na IB v minulosti: letos poprvé
Ambice pro letošní rok: přežít !!!
Jiná zkušenost s etapáky: MTB Trophy

Jméno: Ondřej Bílek
Bydliště: Plzeň
Team: Rotorbike team
Věk: 29let
Účast na IB v minulosti: letos poprvé
Ambice pro letošní rok: objet to celý a užít si pravý bikování v parádní přírodě
Jiná zkušenost s etapáky: žádná

Jméno: Pavel Pastrnek
Nick: Papas
Bydliště: Velký Týnec
Team: SK SKIVELO neslyšících Olomouc (na ironbiku je uveden místo neslyšících
anglický deaf)
Věk: 34let
Účast na IB v minulosti: letos poprvé
Ambice pro letošní rok: přežít !!!
Jiná zkušenost s etapáky: Transalp 2006

Jméno: Miroslav Veselý
Nick: Veselka
Bydliště: Most
Team: KL sport Most
Věk: 42 let ( už )
Účast na IB podruhé. Loni s Trundou jako doprovod ( mechanik, pradlena,
svačinář, správce kempu apod. ).
Letos to chci zkusit z druhé strany mince.

Ambice: Objet to ve zdraví, užít si to a mít na co vzpomínat. Je to rozhodně lepší než KPŽ.

IronBike 2010 – etapy závodu

• 24.červenec 2010: Entracque (Cn) Prologo

• 25.červenec 2010: Entracque – San Damiano Macra

• 26.červenec 2010: San Damiano Macra – Jausiers (FRA)

• 27.červenec 2010: Jausiers – Barge

• 28.červenec 2010: Barge – Torre Pellice

• 29.červenec 2010: Torre Pellice – Pragelato

• 30.červenec 2010: Pragelato – Cesana

• 31.červenec 2010: Cesana – Sauze d’Oulx

Etapa – Prolog

Úvodní den byl na Ironbiku pouze zahřívacím. Prolog na poměrně výživných 7,4km, celé ve stylu XC. Nechyběly přejezdy dřevěných mostků, strmé výjezdy a sjezdy, vesměs po vysekaných travnatých loukách. Na závěr se pak přejelo do centra malebného městečka Entracque, kde se objela asi kilometrová runda.

Start první skupiny v 16h, druhé v 17h, nejlepších 20 lidí podle časů pak od 18h startovalo ještě ve finale – 3 kilometrové okruhy v centru města. V první rozjíždce startovali všichni Češi kromě Foji. Od startu první rozjížďky se rozhodně pomalu nejelo jak bylo dohodnuto předem, naši přesto opanovali čelo a dojeli v pořadí 1. Trunda, 2. Novota, 3. Šibal.

Ve druhé rozjížďce se vpředu utvořila dvojička Ventura – Foja. V tomto pořadí take dojeli do cíle.

Následující finále na cca 5minut kroužení po historickém centru absolvovalo tedy 20 nejrychlejších z obou rozjížděk. Nejostřejší lokty měl znovu Španěl Ventura, 14s ztratil druhý Fojtík a další tři sekundy Hany Novota. Trunda hned v závěsu posbíral brambory. Do finále ještě nastoupili Šibal, Honza Václavík a Ondra Bílek, ovšem jejich pořadí není moc přehledné, oni to tady Italové příliš zmáknuté nemají a tají nejen výsledky, ale například i systém hodnocení následující etapy. Dnes jsme mimochodem před finále netušili, jestli má smysl se pro pár sekund tavit nebo zda budou počítat rozestupy z prologu. Nakonec časy prologu nic neznamenaly a první dvacítka si rozdělila “trestné body” až podle rozestupů z finálové jízdy po městě.

V českém táboře panuje super atmosféra a všichni se těší na zítřek, kde už se budou nadělovat minuty a ne vteřiny jako dnes. Zítra nás totiž na cestě z Entracque do San Damiana čekají dva kopce, každý s převýšením kolem kilometru…

1. Etapa: Entracque – San Damiano

První opravdová etapa byla dle pořadatelů nejlehčí a nejkratší. Proto hned na začátek pár čísel: místo plánovaných 64km to dalo ve skutečnosti cca 76km, převýšení 3200m, čas závodníků z první dvacítky kolem 5ti hodin, průměrná rychlost cca 15km/h. Toť čísla nejlehčí etapy

Trať se překvapivě hodně podobala trati Extrem bike Most, jen v Mostě chybí hodinové kopce Dnešek byl taky specifický tím, že to byla první a poslední etapa se společným startem všech závodníků. Od zítra by se již mělo startovat individuálně od nejhoršího k nejlepšímu.

Ale k průběhu dnešní etapy. Hned od začátku prvního kopce se pole značně roztrhalo. Vpředu se chvíli společně drželi Foja, Trunda, Šibal, Novoťák a dva španělé. Po hodině na vrcholu kopce už vedl Foja se Šibalem, následoval Trunda s Venturou, já pak přejel kopec na 6. – 8. místě. Sjezd velice výživný, já bohužel chytil dva defekty a dojel mírně zlomenej na 18. místě v etapě. Kameny jsou tu opravdu ostřejší než u nás doma. Na druhý kopec už vyjel první Foja s Venturou, avšak netrefili odbočku a zajeli sic ca 10 min. Takže v cíli se pak radoval s dresu lídra závodu Trunda, který přijel do cíle se skvěle jedoucím a hlavně běžícím “kamzíkem” Šibalem.

Konečně se mi podařilo zjistit průběžné pořadí závodu, takže: 1. Trunda, 2. Šibal, 3. Foja, 12. Vokoun, 14., Pastrnek, 15. Bílek, 17. Novota, 21. Václavík, 54. Krejčík, 59. Ševěček, 90. Hrubý, 93. Veselý. Celkem klasifikováno 113 kusů.

Neodpustím si male hodnocení: trať se nedá k ničemu přirovnat, buď hodinu stoupáte na kašpárka, nebo tlačíte kolo v dost náročným terénu a dolů pak ve smyku, žádný rychlý sjezdy jako na Salzkameru, ale pěkně ve stylu Moiry jako v Mostě. Dá se říci, že nás víc bolí ruce a ramena, než nohy Terén je opravdu brutální. Ke všemu nám na poslední občerstvovačce místní řekli, že dnes to byl jen trénink, pravý Ironbike začíná zítra

Jen pro představu, zítra 120km, vstáváme všichni už ve 4 h, první kopec do 3000m, kde bude sníh, limit na etapu je 13h !!! No coment…

Startovní a cílový prostor jsme pro Vás umístili na koupaliště v Chabařovicích, abyste se mohli před i po závodě trochu svlažit, protože předpověď slibuje opět peklo na zemi. Registrace bude probíhat klasicky od 08:00 do 10:30. Start obou tratí je tentokrát v 11:30.

Úvodní část, pro obě dvě trati stejná, vede přes zaniklou obec Zalužany směrem na Roudníky. Po úvodní rovinaté pohodičce nás čeká první kopec nad Roudníky, kde najedeme do prvního okruhu vedoucího většinou po lesních nebo polních cestách. Až se vydýcháte z prvního kopce, můžete se kochat pohledem na České Středohoří nebo na horu Milešovku. A protože nechceme, abyste zapomněli na to, že také závodíte, čeká vás výšlap na nevyšší bod trati, kterým je kopec Rovný, odkud poletíte ve sjezdu směrem do Habří s krátkou technickou vložkou mezi domy a zahradami. Odtud se pak vydáte směr Stadice, které leží v nejnižším bodě trati, a proto si po cestě máte možnost trochu odpočinout. A odpočívejte důkladně, protože za Stadicemi Vás čeká nejdelší a nejtěžší stoupání celého okruhu.

Znovu se vydáte po lesní cestě na vrchol Rovného. Odtud se padá na druhou stranu k jezeru Milada. Sklon, v některých pasážích i 27%, vás donutí posunout těžiště dozadu, a vy tak v pohodě zvládli ostré a mnohdy nečekané zatáčky. Ještě jednou trochu klesnete k Miladě a v zápětí se opět vydáte vzhůru nad Habří. Po výjezdu nahoru se po 3 km dostaneme do místa, odkud jste celý okruh začínali, ale těsně předtím buďte zvlášť opatrní, v tomto místě budete přejíždět asi čtyři metry dlouhý betonový žlab, tak pozor, ať se „nezrakvíte”.  Ti, co jedou krátkou trasu, se vydají směrem dolů, no a na ty ostatní čeká tentýž okruh ještě jednou.

Z okruhu se vracíte dvěma rychlými sjezdy k jezeru Milada. Tady na vás čeká už jen cesta z bývalých Vyklic stromořadím do Chabařovic. Pak už jen zbývá projet okolo potoka a asi kilometrovým úsekem mezi rodinnými domky přímo do cíle na koupališti. V Chabařovicích jsou dva přejezdy silnic, jedné hlavní a jedné vedlejší. Buďte prosím opatrní! Jede se za plného provozu!

„Výletníci”, kteří nebudou závodit úplně na krev, mají možnost na trati vidět spoustu zajímavých míst, za zmínku stojí rozhodně jezero Milada, které vzniklo namísto hnědouhelného lomu. Zde byl také odtěžen vrch Na Běháni, kde v roce 1426 ve slavné bitvě porazili Husité německé žoldáky. Dalším místem, které stojí za vidění, je pomník Přemysla Oráče, na který narazíte cestou ze Stadic na Králově poli.

Ani tentokrát jsme nezapomněli nejmladší závodníky a je připravený závod o Tygříkův pohár. Registrace do závodu trvá pouze do 09:30. Startujeme v 10:00, pro děti do 15 let je připravena trasa měřící od 1000 m do 4000 m. Protože byly v minulosti problémy s rozřazením dětí do správných kategorií, prosíme rodiče o zvýšenou pozornost při registraci svých ratolestí.

Pro závodníky je opět na trati připraveno občerstvení ENERVIT a v cíli se na Vás jako vždy těší kuchař Tomáš s připraveným občerstvením. Pro milovníky piva je zde připraven BIRELL stan, kde se můžete občerstvit výborným nealkoholickým pivem, které v těchto horkých dnech jistě přijde k chuti.

Vyhlášení výsledků proběhne po skončení závodů, v 15:30hod. Pro ty z vás, kteří si neodnesou cenu za umístění v jednotlivých kategoriích, je připravena tombola s bohatými cenami, která se losuje ze všech zúčastněných závodnických čísel.

Těšíme na Vás, přijeďte všichni.

Team Cyklomaraton tour

www.cyklomaratontour.cz

Voigt své nižší předpoklady dohání ohromným úsilím, nasazením a bojovností. V první skupině z taktických důvodů zůstal do poslední chvíle, déle, než něktěří specialisté – vrchaři. Průměrný výkon se v té chvíli dostal na úroveň 384 W (5,1 W/kg), tep se dostal na 171 BPM. Nakonec ze skupiny odpadl a zpomalil, aby dál pokračoval ve svém tempu. Poté, co se dozvěděl o roztrhání hlavní skupiny a postupu Schlecka s Contadorem dopředu, počkal na svého týmového kolegu – tep klesl na hodnotu 143. Jakmile ho Andy s Albertem dojel, rozpoutal “peklo” a více než 11 minut se průměrným výkonem 425 W, kadencí 79 RPM a tepovkou s maximem 174 a průměrem 170 BPM po 165 kilometrech plného nasazení staral o tempo trojice.

I v TV bylo patrné totální vyčerpání všech sil, zmíněnou dvojici opustil, ale přesto se udžel ve skupině s Lancem Armstrongem a Ivanem Basso. Na postaršího pána to není špatný výkon, ne? Jens zvládl nejtěžší stoupání letošního ročníku Col de Madelaine za 1:13:20, stálo ho to průměrně 368 W a 162 tepů.

Jens Voigt

Chris Anker Soerensen ze stejného týmu patří mezi kolibříky. Na začátku stoupání pracoval také velmi tvrdě, vedl peloton a spoustu jezdců nechal odpadnout, po dobu téměř 11 minut držel neuvěřitelný průměrný výkon 6,5 W/kg – 407 W, kadenci 91 a tep dosáhl maximálně 182 BPM, bylo vidět, že jede na limitu. Po nástupu týmu BMC a pozdějším útoku Vinokurova šel Chris Anker opěr dopředu a během 2:20 minut dosáhl fantastického výkonu 451 w (7,15 w/KG), kadence 92 a tepu opět 182 BPM. Pak převzal štafetu Jakob Fuglsang a Chris Anker mohl konečně ukončit svoji práci, kterou odváděl od počátku etapy.

Col de Madelaine dal za 1:17:21, průměry 313 W a 161 BPM.

Chris Anker Soerensen

Statistický rozbor rozložení výkonu a kadence:

Tato etapa byla opravdu nejtěžší z letošního ročníku TdF, na 204,5km s převýšením 4310 metrů spotřebovali sledovaní jezdci od 5100 (Soerensen) do 6350 (Voigt) kalorií. Průměrná teplota zaznamenaná systémem SRM byla 35 stupňů, ve výškách kolem 2000 metrů klesá prahový výkon okolo 10%.

Záznam Jense z celé etapy

Přehled 9. etapy

Náročnost závodu se ukázala už při úvodním plavání v Labi. Kdyby se plavalo na klidné vodě, tak by časy na stejné trati byly téměř dvojnásobné, v Děčíně se ale muselo bojovat s velmi silným proudem. Jako nejsilnější se ukázal Michal Francke z Jablonce, na další závodníky vybojoval asi půlminutový náskok.

Mezi ženami sedala jako první na horské kolo po plavání Kateřina Lhotová. Také druhá část proběhla v ohromném tempu, závodníci jakoby létali po ostrých kopcích nad Děčínem. Bohužel první skupina těch nejlepších hned na začátku špatně odbočila a musela být penalizována, patřil mezi ně i Tomáš Matera, který pak zbytek osmnáctikilometrové cyklistické části odjel v čele. Těsně za Materu se však později probojoval Jiří Klíma, měl v závěsu Kubíčka, Jindru i Františka Žiláka, který se na tratě Xterry vrátil po třech letech.

Ivana Loubková

V cyklistice bylo potřeba kromě dobré formy prokázat i odvahu, jezdilo se třeba i po točitých schodech, nebo skrz úzký a temný tunel pod vlakovou tratí. V ženském závodě se do vedení dostala podle očekávání Ivana Loubková, za kterou se zařadila Dáša Svěráková a třetí jela Lucie Materová, která dobrou pozici ztratila až na závěrečném pětikilometrovém běhu.

Na třetí místo se nakonec dostala Kateřina Lhotová a Materová se propadla až na 6. za Grabmüllerovou a Maďarku Brigittu Poór. Ivana Loubková v Děčíně získala své 22. vítězství a stala se tak nejčastěji vítězící tuzemskou závodnicí všech dob. O jedno vítězství méně má Kubíček.

Honza Kubíček mohl Loubkovou v počtu vítězství už v Děčíně dohnat. Na Klímu ztrácel po cyklistice jen 25 sekund. Ovšem Klíma se vytáhl s absolutně nejlepším běžeckým časem dne a poprvé v kariéře zvítězil v závodě českého poháru. Na Kubíčka tedy zbylo pouze druhé místo a mistrovský titul v kategorii elite. Třetí příčku vybojoval pod Tyršovým mostem v Děčíně Pavel Jindra.

Martin Koukal

Se ztrátou pouhých deseti minut dojel do cíle na třináctém místě i olympijský medailista lyžař Martin Koukal, který vybral děčínskou Xterru jako jednu z částí své předsezónní přípravy. Na start jej doprovodil i kolega z reprezentace Aleš Razým.

Xterra pokračuje už 24. července dalším závodem v Ostrově, kde se kromě klasické trati pojede i mistrovství republiky v supersprintu za účasti nejlepších 15 mužů a 5 žen z předchozího závodu klasické Xterry.

Výsledky Xterra Zedníček Cup Děčín:

1. Jiří Klíma (AD Cyklo Brodek) – 1:16:06
2. Jan Kubíček (AC Start K.Vary) – 1:17:13
3. Pavel Jindra (TT Cyklorenova Cvikov) – 1:19:05
4. Tomáš Matera (InsportlineTT Opava) – 1:19:05
5. Aleš Dedek (AD Cyklo Brodek) – 1:20:26
6. Jens Buder (STORCK Xterra Racing) – 1:20:40
7. Vašek Klakurka (AD Cyklo Brodek) – 1:21:09
8. Rostislav Havlíček (Jilemnice) – 1:21:28

Galerie na Bike24.cz

Záznamy dodali Chris Anker Soerensen a Jens Voigt (Team Saxo Bank), Chris Horner (Team RadioShack) a Rémi Pauriol (Team Cofidis). Jens Voigt je ve startovním poli už veteránem, ve svých 38 letech je stále všestranným závodníkem a na kontě má už 13. start na Tour. Po namáhavých předchozích etapách byl 4. den poměrně odpočinkový, teploty se pohybovaly kolem 20 stupňů a na jezdce čekal pouze jeden výjezd kategorie 4.

Nejvyššího průměrného výkonu z těchto 4 jezdců dosáhl Jens Voigt (231W – 3W/kg), pracoval pro Fabiana Cancellaru jedoucího ve žlutém trikotu. Přesto 3000 spálených kJ za 3 a půl hodiny není o mnoho více, než při tréninku.

Jens Voigt

V podobné situaci byl také Chris Anker Soerensen, který měl stejný úkol, jako jeho týmový kolega Jens.  Chránil jak Fabiana, tak Andy Schlecka,  i tak bylo jeho průměrných 202W (2,8 W/kg) v porovnání s druhou etapou (240W) jako procházka růžovým sadem.

Chris Anker Soerensen

Chris Horner předvedl své umění správné jízdy v balíku a jel o mnoho ekonomičtěji, než ostatní. V průměru mu stačilo 182W (2,6W/kg), což znamenalo perfektní regeneraci a přípravu na další, důležitější etapy.

Chris Horner

Také Rémi Pauriol předvedl velmi úspornou jízdu -  179W (2,6 W/kg). Stejně tak tepový průměr 111 ukazuje, že pojal etapu velmi lehce, s průměrnou  kadenci 76 stejně jako den před tím prokázal schopnosti svého “vysokootáčkového motoru” .

Rémi Pauriol

Šest kilometrů před cílem odstartovalo skutečné finále etapy. Jens Voigt i Chris Anger Soerensen měli hotovo 3 kilometry před cílem, od té chvíle nemá defekt nebo jiné mechanické problémy vliv na celkovou klasifikaci závodu, takže Fabian Cancellara byl tímto dopraven na “místo určení”. Výkon i rychlost padá dolů, ovšem před tím při zrychlení pelotonu dosáhl Voigt  špičky 1089W (14,3W/kg)!

Pslední fáze 4. etapy

Přehled 4. etapy

Sestry Loubkovy, tváře české ženské XTERRY, si Vás tedy dovolují pozvat na svou „domácí“ triatlonovou pohodovou akcičku do Šluknovského výběžku. „Dopoledne si to vyzkouší děcka, před polednem jsme vymysleli novinku v podobě čistě plaveckého závodu určeného jen pro mládež do 18ti let. Ve 13 hodin pak odpálíme dospěláky se štafetami, kterých letos bude zase asi požehnaně,“ vysvětluje mladší Kateřina, loňská vítězka Českého poháru XTERRA.

Starší Ivana, pro změnu letos úspěšnější, doplňuje: „Pro kvalitnější zázemí závodu jsme jeho centrum přesunuli přímo před Penzion KOLIBA na travnatou pláž, takže se zkrátí výběh z vody a nepatrně změní nájezd na MTB trať, kterou jsme ještě malinko zkrátili, aby se více srovnal poměr cyklistiky a běhu, který dříve hovořil výrazně pro cyklisty. Běh zůstává stejný.“

A hlavní organizátor Jan Novota již jen dodává: „Spoustu věcí jsme udělali jinak, věřím, že směrem k lepšímu – od nových stránek závodu, přes změnu zázemí, až po vložený plavecký závod pro mládež. Klasicky ale zůstávají ikony akce – vyvoněné sportovní ponožky na prezentaci, moderátor DJ Roura, kvalitní ceny a bohatá tombola, pestrá občerstvovačka se zákuskama od Dlaska, příjemná a společenská zdravotnice, a v neposlední řadě Prize money a dresy vítězů od ELEVENU pro nejlepší. Jen doufám, že včas začne varnsdorfské monzunové období, protože tohle období sucha trati příliš neprospívá – až moc jí zlehčuje “

Veškeré informace naleznete na stránkách www.triatlonvdf.cz.

Za pořadatelský tým TT Cyklorenova Cvikov se na Vás těší Jan Novota.

Slavnostní start proběhne 8. července v Krásné Lípě. České Švýcarsko, ač donedávna pozapomenutý region na severu Čech, je krásným koutem naší země. Obliba regionu mezi turisty rok od roku roste a závod Tour de Feminin, který pořádá Klub cyklistiky Krásná Lípa, sem každoročně přivádí cyklistky z různých koutů světa. Mimo evropské cyklistky zde budou startovat také třeba závodnice z Kanady, USA, Izraele nebo Nového Zélandu. Letos je zatím zastoupeno šestadvacet národností, včetně té české.

Historie závodu

“Na počátku tradice etapového cyklistického závodu Tour de Feminin byla jednak moje vlastní sportovní kariéra a jednak letitá láska ke kolu,” říká zakladatel a ředitel závodu Jiří Vích. První ročník měl v roce 1988 tři etapy. Ambice stát se mezinárodním podnikem přivedly zahraniční startující již na pátý ročník závodu, kdy v Krásné Lípě mimo české závodnice startovaly i cyklistky z Rakouska. Status mezinárodního závodu má podnik nejen kvůli zahraniční konkurenci na startu, ale také proto, že od roku 1995 pravidelně zavítá na území některého ze sousedních států. A bude tomu tak i letos.

Od roku 2005 se jede Tour de Feminin “O cenu Českého Švýcarska” – celková délka tratí tehdy činila 434,7 kilometrů, což je dosavadní rekord, který bude překonán až letos. Letos bude závod nejdelší v historii Světové cyklistky se v Tour de Feminin utkají v rámci světového poháru v pěti etapách rozložených do čtyř dnů. Během těch je čeká 450 kilometrů po Šluknovském výběžku a v oblasti České Kamenice. A nutno dodat, že závodnice musí zvládnout opravdu náročný terén, který místní region nabízí.

Všechny etapy kromě závěrečné, jež měří 98 kilometrů, jsou delší než 100 kilometrů. Kromě českého území závod zavítá i na Polsko, kde se v sobotu v Bogatynii pojede 21 kilometrů dlouhá časovka.

Přehled etap ročníku 2010

1. etapa (8. července) – silniční závod Krásná Lípa – Krásná (116,1 km)
2. etapa (9. července) – silniční závod Jiříkov – Jiříkov (110,4 km)
3. etapa (10. července) – časovka Bogatynia, Polsko (21,2 km)
4. etapa (10. července) – silniční závod Rumburk – Rumburk (104 km)
5. etapa (11. července) – silniční závod Varnsdorf – Krásná Lípa (98,4 km)

Dva české týmy na startu

Jeden ryze český a druhý převážně český tým se postaví na start závodu v Krásné Lípě. Zatímco Dukla Praha postavila vedle Lady Kozlíkové, Lucie Záleské, Gabriely Slámové, Jarmily Machačové a Dagmar Labákové Australanku Amy Bradley, pod taktovkou Oldřicha Dienstbiera a sportovního manažera Michala Frantíka se sejdou jen české závodnice, z nichž nejzkušenější jsou české reprezentantky v cyklokrosu Jana Kyptová a Pavla Havlíková.

„Osobně ale sázím i na Katarínu Hranaiovou, která jela velmi hezky jarní Gracii, a i zde může překvapit,“ říká Michal Frantík. „Dále v týmu pojedou bikerky Trefná a Macíková, talentovaná Jana Dubnová, Andrea Chlumská a na zkušenou pojede i Simonová.“ Na pozici náhradnice pak figuruje Veronika Kotalová. „Chceme jet hlavně v dobré náladě. Ten závod není jednoduchý, chvílemi hodně bolí a navíc tam bude silná zahraniční konkurence. Povede-li se dobrý výsledek, bude to příjemné překvapení a pro holky důkaz toho, že jdou správnou cestou a motivace do budoucna,“ dodal Michal Frantík.

• www stránky závodu Tour de Feminin
• startovní listina

V Děčíně to bude sice jeden z vrcholů celé série, přesto je třetí ročník závodu vhodný úplně pro každého. Připravené tratě jsou na klasických délkách českého poháru Xterra, tedy po extrému v Prachaticích opět lehké zklidnění. Bez problémů by měli závod zvládnout i nováčci a ti jsou také srdečně zváni. Novinkou oproti minulému roku je vložený závod štafet, ve kterém se mohou prosadit také specialisté na jednotlivé disciplíny. Desátého července si v Děčíně užijí boj o tituly i děti, je pro ně opět nachystán závod s plaváním v termálním bazénu.

Závod začne plaváním na 1 km v Labi a obtížnost této části bude záviset hlavně na aktuálním průtoku Děčínem. Víceméně se bude plavat jen po proudu, přesto je takové plavání náročnější než na rovné vodě. Z depa na Labském nábřeží přímo v centru Děčína se pokračuje na cyklistickou část, která obsahuje jak jízdu ve městě, tak i technicky náročnější terén. Pojede se celkem 20 km rozdělených do dvou okruhů.

Závěrečný běh pak závodníky zavede do zámeckého parku a bude dlouhý 5 km. Pořadatelé nabízejí i jednu netradiční odměnu. Při účasti více jak 150 závodníků dostanou všichni startující své 300 korunového startovného zpět, nebo jej mohou prostřednictvím pořadatelů věnovat na dobročinné účely. Rozšířit počet startujících by měl také pravidelný účastník Xterra závodů Martin Koukal, který na zimní olympiádě ve Vancouveru společně s reprezentačním týmem senzačně získal bronzovou medaili. Bojovat o vítězství bude samozřejmě i celá česká špička.

Otazník stále visí nad účastí Karla Zadáka. Český reprezentant totiž bojuje o možnost startu na beznadějně vyprodaném světovém poháru ve Francii, ten se jede hned den po závodě v Děčíně. Na nejlepší v Děčín Zedníček Xterra Cup čekají finanční a věcné ceny pro všechny kategorie. Pak také tombola s cenami jako auto na víkend, horské kolo nebo večeře v luxusní restauraci. Lákadlem může být i bohatý doprovodný program včetně atrakcí pro děti i dospělé, občerstvení nebo atraktivní prostředí Děčína ideální pro rodinný výlet.

Další informace jsou k dispozici na webu www.xterra.cz.

Další závody XTERRA CZECH TOUR:

• 10.7. Děčín – sprint MČR
• 17.7. Opava – Challenge
• 24.7. Ostrov – supersprint MČR
• 31.7. Horní Planá
• 6.8. Špindlerův Mlýn – Challenge
• 7.8. Špindlerův Mlýn – World Tour, European Tour, MČR a kvalifikace na MS
• 14.8. Zittau – World Tour, European Tour a kvalifikace na MS – Challenge
• 21.8. Přední Výtoň – Challenge
• 28.8. Melechov – Challenge
• 28.8. Hradec Králové – Challenge
• 28.8. Hradec Králové

Tučně jsou označeny závody Českého poháru Xterra

Pořadatel Xterra Děčín: Marek Peterka – 602 510 624

Plavecká část proběhla asi 10 km od centra města v Křišťanovickém rybníce, kde je voda jak v horském jezeře a také tak studená. Kvůli teplotě vody pouhých 16°C bylo plavání asi o třetinu zkráceno. Plavecké kvality tu potvrdil triatlonový reprezentant Martin Debnar, ten se však účastnil jen vloženého závodu štafet, z vody lezl s náskokem jedné a půl minuty. Nejhladší disciplína celého závodu byla pro Debnara pořádný extrém, při plavání totiž překvapivě dvakrát upadl. Jednou při přeběhu do druhého okruhu a podruhé při předávce štafety svému cyklistovi.

Mezi jednotlivci nejlépe doplaval Petr Cvrček z Brna a Markéta Roubalová závodící za Atletiku Tábor.

Cyklistická část nabídla tentokrát o mnoho více extrému než na ostatních závodech české Xterra Tour, kde se většinou jedou tratě o dost kratší i méně technicky náročné. Téměř čtyřicetikilometrový okruh se zdál dlouhý i vedoucímu závodníkovi po této části Pavlovi Jindrovi. „Vždy jsem si říkal, že už musí přijít konec, že nic horšího být nemůže a ono vždy ještě něco horšího přišlo…“ povídal v cíli a i podle jeho vzezření bylo jasné, že nikdy nic těžšího nejel. Vždyť i jeho čas byl téměř dvojnásobný oproti času z minulého závodu, který se jel v pražských Žlutých lázních.

Výborný výkon v cyklistice předvedl i královehradecký Leoš Roušavý, který se dokázal velmi dlouho Pavla Jindry držet. Do depa dojel s pouhou minutovou ztrátou. Jemu se náročné tratě zamlouvají a také v cíli nešetřil chválou. Většinu závodu absolvoval s úsměvem a závěrečný běh si už viditelně užíval. Vítězství lépe běžícího Jindry bylo víceméně jasné a náskok na dalšího si Roušavý držel komfortní.

Leoš Roušavý na kole

Naprosto odlišné pocity měl třetí Erik Lorenc, který v cyklistice nepříjemně upadl a poranil se, běh pak běžel se sebezapřením. „Každý krok, mě bolel,“ procedil jen skrz zuby a ukázal krvavé zranění. Měl štěstí, že běh nebyl delší než 9 km, protože ho viditelně dobíhal jeho týmový kolega Jan Hron. Oba patří k domácímu týmu ŠuTri Prachatice, který se také podílel na organizaci závodu. Hron téměř smazal více než šestiminutovou ztrátu po cyklistice. Pátý skončil Rostislav Havlíček z Jilemnice.

A běžící Pavel Jindra

Mezi ženami se sešla dobrá konkurence. Startovala i zimní triatletka Šárka Grabmüllerová, která je také z Prachatic. „Po kole jsem se těšila na běh. Běhat do kopce umím, ale že trať bude až takhle náročná jsem nečekala,“ povídala po závodě. V cíli byla druhá. Za ní třetí doběhla také prachatická jednadvacetiletá Valerie Eningerová, která tento rok začíná v Xteře vystrkovat růžky. Je to pro ní druhé umístění na stupních vítězů po dvou závodech Českého poháru.

Vyhlášení vítězů

Handicap měli tentokrát sestry Loubkovy. Na start přišli pozdě a do vody skákaly téměř dvě minuty po ostatních, přesto se starší Ivana při dlouhé cyklistice prokousala celým polem závodnic do čela a první s velkým náskokem také proběhla cílovou bránou na centrálním náměstí Prachatic před historickou radnicí. Kateřina skončila čtvrtá.

Tříčlenným štafetám kraloval tým s již zmiňovaným Debnarem na prvním úseku, cyklistou Jiřím Csirikem a běžcem Václavem Lebedou. Poloviční trať vyhrál Lukáš Netík z KED Cyklomax a Petra Kleinová z Týna nad Vltavou.

Pánská elitní trojka na bedně

Další závod Xterra Czech Tour proběhne až 10. července v Děčíně, kde to bude navíc letošní mistrovství republiky. Více o všech závodech se dá najít na www.xterra.cz.

1. Pavel Jindra (TT Cyklorenova Cvikov) – 2:52:06
2. Leoš Roušavý (KED Cyklomax) – 2:55:05
3. Erik Lorenc (ŠuTri Prachatice) – 3:02:13
4. Jan Hron (ŠuTri Prachatice) – 3:02:36
5. Rostislav Havlíček (Jilemnice) – 3:02:46
6. Marek Managoni (Česyk) – 3:04:11
7. Tomáš Slavata (Atletika Tábor) – 3:10:19
8. Petr Stehlík (Ekol team) – 3:14:12
9. Pavel Chren (TRI Cheb) – 3:14:41
10. Jakub Jaroš (KED Cyklomax) – 3:18:22

1. Loubková Ivana (TT Cyklorenova Cvikov) – 3:26:03
2. Grabmüllerová Šárka (BaH triatlon České Budějovice) – 3:35:35
3. Eningerová Valerie (ŠuTri Prachatice) – 3:40:34
4. Loubková Kateřina (TT Cyklorenova Cvikov) – 4:00:38
5. Roubalová Markéta (Atletika Tábor­) – 4:13:03