Opět vskutku vydařená akce – především díky pohádkovému počasí, nádherným panoramatům a dobré partě – proběhla během posledního prodlouženého lednového víkendu od čtvrtka do neděle s týmem CK Kolokrám-Svijany v Benecku.

Po ubytování v hotelu Energy v dolní části lyžařského areálu jsme rozjeli lajnu na běžkařských tratích na Horní Mísečky. V bílo-černém oblečení loňského designu od firmy ALEA si projíždějící běžkaři všímali nápisů na týmových bundách se slovy: “Je hele SVIJANY, to je dobrý pivo!”

Stadion na Mísečkách

Ne, že bychom pohrdali známým a čím dál tím oblíbenějším mokem, ale na treninku jsme měli v kapsách pouze bidony s pitím od ENERVITu. Následující den v pátek nás museli dočasně opustit naši studenti Michal Soukup s Tomášem Dudkem, aby vykonali zkoušky, které v řádném termínu jaksi nezvládli. My zbylí, již vystudovaní, pokračovali v treninku, kdy jsme postoupili o patro výše oproti předcházejícímu dni, a to výjezdem na Vrbatovu boudu.

Odvátá čepice pana Anděla na horách

To byl jen předkrm před sobotní 6,5 hodinovou expedicí na Zlaté návrší, kam jsme se opět vydali přes nedalekou mohylu kolegů lyžařů Hanče a Vrbaty, kteří bohužel na tehdejší boudu nedorazili. To již bylo v plném počtu i s úspěšnými studenty a také hostem naší Lenky Sýkorové, bývalou kolegyní ze stáje, bikerkou Petrou Kottovou, která se k našemu kempu připojila. Vše šlo jak po másle přes Labskou boudu až na Vysoké kolo do výšky 1.506 m.n.m. Zde rolbou upravená stopa končila a obě děvčata v doprovodu bratra Lenky Milana, se radši vrátila zpět stejnou cestou.

To není sjezd na Hahenkamu

My jsme pokračovali na skejtových lyžích, v úžasu kolemjdoucích skialpinistů, hlubokým sněhem a šikmými sjezdy mezi kameny a stromy k Petrově boudě. Dobře si počínal Jirka Říha, který ještě loni stál na běžkách snad poprvé. “Letos jsem hodně potrénoval, tak je to na mně doufám dobře znát”, řekl s úsměvem poté, co se po sjezdu od Dívčích kamenů zastavil v kotelně Petrovy boudy. Zde jsme si někteří poprvé sundali z nohou běžky a při pohledu s vykulenýma očima na skluznici svých opečovávaných Salomonů Líba Janoušek pravil: “To teda Nektare nebyl moc dobrej nápad”.

To jsou panorámata

Vzpomněl jsem si na své začátky před 23 lety v SVS-M RH Lanškroun, kdy jsme podobnou expedici, ale v mlze, uragánu a při -20 s.C. absolovovali jako psychologicko-zátěžový test, který jsem chtěl na klukách rovněž vyzkoušet. Myslím, že kluci obstáli a že budou mít na co vpomínat, jako já. Za to jsem jim povolil přestávku a každému půlku pizzy ve Špindlerově mlýně. To ale netušili, že je ještě čeká výšlap “vodárenské” sjezdovky na Mísečky, na které Tomáš Maršík málem svou snědenou pizzu Quatro formaggi vrátil v tekutém stavu. Po návratu na hotel už při zapadajícím slunci bylo všem hej a po večeři se dohrál i turnaj ve stolním tenisu. Poslední den v neděli jsme na vyjetí dali jenom 4 h trenink s výjezdem na Medvědín s lehce zapamatovatelnou výškou 1.234 m.n.m a pak přesně ve 14 h společně zasedli s majiteli hotelu k televizi a vychutnali spanilou jízdu Štybyho.

To by bylo asi ode mne vše a předpokládám, že se k mému postřehu z hor ještě někdo z účastníků expedice přidá se svými dojmy.

Takže skol. Ivo Netík, alias Nektar.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..