Tento výplod není testem kola v pravém slova smyslu, spíše přináší přehled mých zkušeností s některými komponenty, které mám nebo se vystřídaly na mém MTB kolocyklu po dobu třech let převážně závodního a výletního nasazení.

Hned na začátek musím upozornit, že se nejedná o informace s reklamním podtextem, protože firma No Saint oficiálně přerušila a s největší pravděpodobností ukončila výrobu základního kamene tohoto stroje – skandiového rámu Luzifer. V době snižování cen kvalitních karbonových rámů a ataku levných rádobykarbonových pololaminátových rámů některých velkovýrobců se stala slitina skandia a hliníku pro masové zákazníky přežitkem. Tento materiál díky své vysoké pevnosti umožňuje snížit sílu trubek a tím jejich hmotnost.

Rám

  • No Saint Luzifer Scandium – vyráběn od roku 2005, od 2007 v nové verzi se zesílením v oblasti spoje horní rámové a sedlové trubky (což bylo jediné místo, ve kterém docházelo ve vyjímečných případech k prasknutí). Já mám verzi původní, za 3 roky se nevyskytl žádný problém. Povrchová úprava doplňuje high-end původ materiálu – černá anodizace a laserovaná loga bez rizika poškození laku – žádný totiž není. Reálná hmotnost v 18″ je pod 1300 gramů, geometrie závodní a bezchybná
  • polo-integrované (misky se do rámu lisují, ale jsou měnitelné) hlavové složení Ritchey WCS Press Fit vyniká životností, za celou dobu jsem ho měnil asi jednou

Vidle

  • vývoj probíhal od vidlice SID Team 2006 – z důvodu nízké tuhosti a občasného škrtání brzdových špalků o ráfek – k novému modelu SID Team 2008 s 32mm nohami. Ten fungoval stejně dobře jako původní a navíc snížil škrtání na minimum. Při dlouho odkládaném přechodu na kotouče nakonec pozici pružiče loni v srpnu obsadil SID World Cup bez čepů na v-brake. Jediný tunning proběhl letos výměnou zamykání Poploc za kovový Pushloc, který má více možností poloh na řidítkách a více komfortní ovládání. Jinak funkčnost je u obou typů stejná. Nastavení na 80mm jsem po pár dnech změnil na 100mm, osmdesátka zdvihem velmi šetřila a reálný chod byl do cca 60mm.
  • poměr tuhosti a hmotnosti vidlice je podle mého názoru vynikající, pružení při nastavení obou komor na stejný tlak velmi pohodlné a celkově nemám vidlici co vytknout, snad jedině občas pomalejší vracení Pushlocu pod zatížením. Nedochází k žádným změnám nastaveného tlaku a servisní zásah zatím nebyl potřeba žádný.
No Saint Luzifer v lese na jehličí

No Saint Luzifer v lese na jehličí

Kola

  • od první chvíle mě chytil a nepustil v té době novinkový model Mavic Crossmax SLR. Kola Mavic jsem měl na kole odjakživa, takže i na novém stroji byla jasnou volbou. Za 2,5 roku používání nevznikl jediný problém, nízká hmotnost při vysoké tuhosti a tím pádem skvělé akceleraci v-brake verze byla z říše snů. Kola jsem nikdy necetroval, kromě občasného vyčištění a namazání ořechu jsem nemusel na nic sáhnout a vesele jezdí dodnes na jiném kole. Kvůli kotoučovkách jsem je totiž musel vyměnit za jejich sourozence Crossmax SLR Disc, a to po zralé úvaze v provedení Center Lock. Kola v diskové verzi jsou kvůli většímu počtu drátů a uchycení kotoučů o něco těžší, chybí karbonový přední náboj, ale vlastnostmi jsou velmi podobné.

Řazení, šaltr a smyk

  • SRAM. To je pro mě jakožto odpůrce věčného seřizování kola symbol bezproblémového řazení. Nechci se dotknout Shimana, na kole jsem měl maximálně XT a je možné, že XTR je o něco dále, ale kombinace otočného řazení X.0 Grip Shift a přehazovačky X.0 Carbon mě nikdy nezklamala ani nezatěžovala servisem. Díky chodu řazení a přehazovačky 1:1 je systém daleko méně citlivý na seřízení. U Grip Shiftu je samozřejmě nutnost použití rukavic, jinak je v dešti nebo bahně řazení téměř nemožné, což se u páček asi nestane. Ani po více než třech letech provozu nevykazuje přehazovačka nejmenší vůli v jakémkoliv čepu, 1 x jsem měnil kladky.
  • přesmykač vrací do hry zpět Shimano – model XTR FD-M960 s boční objímkou je na kole také celou dobu a funguje stoprocentně, bez vůlí je dodnes
Smyk XTR funguje bez problémů

Smyk XTR funguje bez problémů

Kazeta, řetěz

  • SRAM PG-990 vypadá v červeném eloxu efektně, kvalitou a hmotností je ale srovnatelná maximálně s modelem XT od Shimana. V extrémním případě (myslím Malevil 2007) se stalo i to, že nová i s řetězem SRAM 971 nepřežila 100km. Teď asi 2 měsíce experimentuju s levnější variantou Shimano SLX a údajně nesmrtelným řetězem Campagnolo Record C9, pravdou je, že po mých letošních závodech včetně bahenní Úpice o minulém víkendu zatím měrka neukazuje žádnou změnu oproti novému. Na MTB už jezdím spíš pouze závody, tachometr nemám, odhaduji, že bude mít kolem 500km.

Brzy

  • skoro na konec jsem nechal součástku, která mě sra.. – potrápila asi nejvíc. Původně byly na kole brzdové čelisti Avid Single Digit 7 v kombinaci se supermarketovými pákami Tektro – ty jsem použil z jediného důvodu, v dané době jsem jiné páky v černé barvě nesehnal :-) Brzdný účinek byl slušný, chod pák ale horší. Časem tedy došlo k výměně, od které jsem si sliboval mnoho. Brzdové páky Cane Creek byly také černé – hlavně ale brzdové čelisti Cane Creek Direct Curve 3 nepoužívaly klasickou “trubičku” a vedly bowden přímo. To znameno podstatný skok dopředu v lehkosti chodu a odolnosti vůči bordelu, vyskytl se ale zásadní nedostatek – nová vidlice SID Team má zvláštní úhel čepů a pravděpodobně i jejich vetší vzdálenost od sebe. Což znemožnilo nastavit brzdy tak, aby se dříve než špalky o brzdnou plochu ráfku neopíraly svými ramínky o plášť – a to “stačila” šíře 2,1″. Takže následoval další upgrade v podobě paraleogramových čelistí XTR, které mě doslova nadchly účinností a špičkovým chodem
  • jejich kariéru ale ukončily kotoučovky Avid Ultimate, ke kterým nemám zvláštní výhrady. Jsou super lehké, účinnost a brzdná síla na moji hmotnost cca 70kg více než dostatečná i s kotouči 160/160mm. Občas dojde k úniku tlaku na přední brzdě – pokud kolo dlouho stojí a mám pocit, že na to má vliv i počasí a tlak vzduchu. Možná se naučím podle kroku přední brzdy předpovídat, jak bude na závodech :-) Stačí ale párkrát zabrzdit a vše se srovná. Kotouče jsem použil XTR RT97, na destičkách je potřeba ucvaknout jednu “packu” vždy na straně kotouče, protože jinak Avid škrtá o hliníkový unašeč. Po půl roce se na kotoučích objevila znatelná mírná vůle ve spoji unašeče a kotouče (nýty, tedy nikoliv samotný Center Lock tisícihran), ale zatím s tím dál jezdím a asi to ničemu nevadí…

Pláště

  • opět “odjakživa” UST bezdušáky – nejdříve Racing Ralph 2,1″ s výbornou odolností vůči defektům, ale horším držením v zatáčkách na bahně. Pak Racing Ralph model 2009 s vylepšeným vzorkem, ale podle mého názoru málo odolnou směsí, pár defektů mě donutilo ke změně na Geax Saguaro TNT, které mě zase nenadchly svoji vysokou hmotností. Nakonec jsem obul experiment v podobě Continental Race King UST 2,0 a zatím stoprocentní spokojenost, vzorek je hodně rychlý, relativně podrží a defekt pouze jeden. To vše při hmotnosti kolem 600 gramů.

Doplňky

  • sedlo Selle Italia SLR XC Gel Flow s dírou mi maximálně vyhovuje a slouží třetí sezónu. Stejně tak velmi lehká sedlovka a řidítka Ritchey WCS Carbon, představec WCS 4-Axis jsem z estetických kvazidůvodů vyměnil za bílou verzi, stejně tak rohy WCS za KCNC Scandium ladící k sedlové objímce a upínákům od stejného výrobce.

Celkově má kolo s pedály M540 a košíky Elite Custom Race pod 10kg, hmotnost se mění podle použitých plášťů, teď by to mohlo být cca 9,7kg. Momentálně jsem ve stavu, kdy na kole nic dobrovolně měnit nehodlám, maximálně vyměnit sedlo za nové bílé SLR XC Gel Flow :-)

Fotogalerie kola

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..